Mám doma, za dva večery přečtené a doporučuji všem. Doufejme, že spravedlnost lapí své viníky, kteří jsou víceméně známí, ale bohužel jim to zatím prochází.
Za posledních pět let mám mnohé zkušenosti se soudy a s podobnými těžkostmi a ještě to má svá pokračování. O funkčnosti, spravedlnosti, morálce, etice, pomoci v ČR si myslím své. Obhajovat se, očišťovat se ze lží, nepropadat panice, stále dokola hájit svá práva, přitom chránit a vychovávat dítě s minimem finančních prostředků, s minimem opravdových přátel, snášet výhružky, zastrašování, zatlačování, pomluvy, přitom stát si za svým a nenechat se zahnat do kouta, to vše má svá malá vítězství i přes to, že si někdo myslí opak. Ale o tom jindy.
Bezpráví, bezmoci, nespravedlnosti, útoky, spiklenectví, nepravdy zažívá hodně z nás v obyčejném životě, vidíme to v politice, v mediálním světe, všude, je jedno jestli jste známí nebo neznámí, děje se to všem, smůla je, že dostát spravedlnosti v ČR je obtížné, náročné a někdy i nereálné. Když vidím, co se děje nahoře, nedivím se, že se to děje i dole, třeba u mě nebo i u jiných.
Otázkou je proč vládne a rozhoduje moc a lži, a proč ty lidi nesedí ve vězení nebo někde nekopou kanály a naopak stále pokračují ve svých podlostech za těžké peníze na úkor druhých.
Tak se mi mnohdy zdálo, že „hajzlíkům“ všechno prochází a mnohdy to tak i vypadá. Naděje umírá poslední. Doufejme, že zlouni a zrůdy jednou dohrajou svou nechutnou hru a dají konečně minimálně pokoj.
