Na konec pololetí bych chtěla poděkovat svým žákům ze střední školy v Moravských Budějovicích. Přes svoje aktuální zdravotní potíže vlivem všeho, které mě nepustily do práce, tak musím říct, že žáci mi byli a jsou velkou oporou v mé situaci. Jsou ke mně a k mé životní situaci empatičtí, vstřícný, pozorní, ohleduplní, starostliví, přátelští. Nečekala jsem, jakou podporu u nich najdu. Stejně tak přes své děti mi vyslovili podporu jejich rodiče. Musím říct, že děti, v tomto případě skoro dospělí, mají daleko větší pochopení než dospělí, kteří namísto empatie Vám nabídnou útok a srážku k zemi. Myslím, že přes první začátky jsme k sobě našli cestu a vybudovali jsme si příjemný empatický vztah. Ukázala jsem jim práci grafika, kreslení křivek je zaujalo víc než word a excel, stejně tak práce s fotografii, nadšení v hodinách bylo vidět. A přes můj odpor k umělé inteligenci a sociálním sítím, tak mi naopak žáci ukázali jiný pohled na rozvoj informační technologie. Ono vybudovat si vztah jako začínající učitelka během výuky asi s 300 žáky v pubertě během krátké doby není vůbec snadné. Vzájemná diskuze a porozumění i přes některé upovídané žáky tvořili uvolněnou atmosféru ve třídách. Slova od samotných žáků, že jsem jim chyběla, že mě mají rádi, že se na mě těšili, pro mě znamenají hodně. Děkuju Vám za to, jak skvělí žáci jste.
Pozn. Ty auta kreslili moji žáci ve vektorech. V tomto případě automechaniky zaujala práce grafika. Ve škole je několik různých oborů ošetřovatelky, elektrikáři, instalatéři, kuchaři, opraváři zemědělských strojů,… a většina se mě ptala, k čemu jim práce na PC bude, že mají mobily. Tak jsem pak byla ráda, že je to snad i bavilo.
