Když se zeptáte na nějaký významný den v českých dějinách, bezesporu mnoho lidí odpoví 28. říjen. Jiní vzpomenou třeba 21. srpen nebo 25. únor, ti nábožensky založení mohou zmínit 28. září. Jen málokdo ale uvede 30. červenec. A přesto je v našich dějinách velmi důležitý. Co se v ten den stalo?
30. července léta páně 1419 došlo k tzv. první pražské defenestraci. O co v ní šlo? Šlo o to, že se tzv. dav z ulice vzepřel řádně jmenovaným konšelům, vyházel je z oken radnice a zabil. Toto datum je zároveň označováno za počátek husitské revoluce. Můžeme se dodnes přít o to, jaké mělo husitství důsledky na rozvoj českých zemí, jak moc poškodilo ekonomiku a zaběhlé pořádky, ale jedno mu upřít nemůžeme. O Čechách se začalo mluvit v celém tehdy důležitém světě a Češi si získali vedle nálepky kacířů a násilníků také náležitý respekt. Více než sto let před Lutherem právě u nás začala náboženská reformace a to nejen slovy, ale i následnými činy. Proto je důležité si toto datum připomínat, neboť na ně můžeme být právem hrdí.
A speciálně dnes, kdy zažíváme paralelu v podobě nutnosti reformovat politický systém. Podobně jako katolická církev před osmi staletími dospěla i naše demokracie do bodu, kdy pro její představitele už není důležitá myšlenka, ale prebendy plynoucí z jejich funkcí. Neštítí se již ničeho a bezostyšně kradou, jak ukazují stále nové a nové kauzy, jimž se naše mainstreamová média v čele s Českou televizí věnují jen velmi okrajově, a dá se říct, že je zametají pod koberec. Politické strany jsou dnes již tak málo početné, že nějaká vnitřní sebekontrola nehrozí o médiích jako hlídacím psu demokracie nemluvě. Ostatně to, že politiky budou hlídat média, je v době kdy se média dají koupit zcela zcestné a navíc politici, jak je vidět, si z kritiky v médiích už nic nedělají. Tytam jsou doby, kdy odstoupil ministr jen kvůli tomu, že se nechal oslovovat JUDr., namísto Mgr. Politiky musí hlídat policie, státní zastupitelství a soudy, ale jak se zdá, sahat do vyšších pater se jim nějak nechce. O co odvážnější byli policisté počátkem padesátých let minulého století, kteří neváhali zatknout ty největší bestie, které měly na svědomí úpadek státu i desítky mrtvých, stovky mučených a tisíce zavřených nevinných lidí. Ano v roce 1952 neměla justice problém sáhnout ani na tehdy nejvyšší personu politiky, prvního tajemníka KSČ Slánského ani na další podobně zrůdy ve vedení státu a poslat je na popraviště nebo na dlouhá léta do vězení. Dnes bohužel represívní aparát směrem k vrcholným politikům tuto odvahu nemá, a tak se ti mohou cítit ve svém zločinném počínání zcela bezpečně. Při nejhorším prostě odstoupí a věc je vyřízena.
Když ale stát rezignuje na své funkce, v tomto případě na potírání zločinu, co bude dál? Jak dlouho se budou ti, kteří rozkrádají bezostyšně daně poctivě pracujících lidí, všem vysmívat? Zdá se, že na věky a že situace bude čím dál horší. Jen pozor na to, aby nesměřovala k nějaké další defenestraci. Nemám pochyby, že mnoho lidí, možná většina národa by si ji přálo. Jen nemá tu odvahu a také biřici těch dnešních mocných disponují bezesporu lepší výbavou než ochranka nebohých konšelů na Staroměstské radnici.
