Co je moc, to je příliš. Těžko lépe vystihnout drzost organizátorů letošního festivalu Prague pride, kteří si za téma letošního ročníku zvolili téma Kde domov můj? Myslím si, že se státními symboly, ke kterým beze sporu slova z úvodu naší hymny patří, by se mělo šetřit a používat je střídmě a jen v příslušných konotacích. A tam si myslím tento festival, jehož tradičním vyvrcholením je pochod výstředních individuí a exhibicionistů, nepatří. Stejně jako si myslím, že by státní hymna neměla znít jako hudební doprovod cirkusového představení.
Za ještě větší drzost pak považuji jejich zdůvodnění: „Domov je víc než místo – je to pocit bezpečí, přijetí a sounáležitosti. Pro LGBT+ lidi je však cesta k tomuto pocitu často těžká, plná překážek v podobě předsudků, zákonů nebo nepřijetí. Pojďte s námi hledat odpovědi na to, jak najít domov v sobě, v komunitě i ve světě, který ne vždy přijímá všechny stejně.“ Už dopředu tímto mottem naznačují, že pro jejich komunitu naše společnost staví plno překážek, předsudků, zákonů. Implikuje jakýsi pocit nebezpečí, nepřijetí, nesounáležitosti. A to je velmi nebezpečné. Staví totiž jedny proti druhým, čili dosahuje přesného opaku, než co proklamuje. Desítky let nemám pocit, že by tito lidé u nás byli nějakým způsobem diskriminováni, že by se jim děla nějaká křivda nebo nějaké organizované ústrky. Za to mám pocit, že po tolerantních a bezproblémových letech přichází u většiny opravdu averze. Ne nejsou to předsudky, je to prostě znechucení nad militantním postojem části a věřím, že menší části komunity LGBT +, která se shlédla v jakémsi boji za nějaké velké dobro. Víme z historie, jak tyto boje ve většině případů končí. Navíc ten boj vedou v bezpečí tolerantní společnosti, která jim navíc jejich nápady platí.
Jeden příklad za všechny. Naprosto absurdní byla jejich snaha přivlastnit si pojem manželství pro sňatky stejnopohlavních párů. Vždyť už z čistě jazykového hlediska je to nesmysl, neboť slovo manželství vzniklo ze dvou pojmů – muž a žena. Bohužel podobné útoky směřující k vyprázdnění tradičních hodnot jsou tím, co většinovou společnost proti LGBT+ komunitě staví. A obávám se, že zneužití slov ze státní hymny k větší sounáležitosti, po které organizátoři Pr. pr. volají, taky nepovede. Spíš to povede k opačnému efektu, že se na tuto komunitu kvůli pár exhibicionistům a lidem, kteří si z tohoto pseudoproblému udělali byznys, začnou lidé dívat opět skrz prsty.
