1. srpna roku 1291 byla podepsána věčná smlouva mezi třemi alpskými regiony a vzniklo tak Švýcarsko, respektive Švýcarská konfederace, jak zní její oficiální název. Je to jeden z nejbohatších a také nejzajímavějších států na světě.
Přestože jeho obyvatelé hovoří, pokud vynecháme archaickou rétorománštinu, třemi různými jazyky, neexistují tam žádné národnostní třenice, což je úkaz téměř neuvěřitelný. Není proto divu, že při vzniku Československa, tehdejší čeští politici slibovali, že z něj udělají druhé Švýcarsko, absolutně se jim to nepovedlo. Náš mnohonárodnostní státní útvar na rozdíl od Švýcarska nevydržel ani dvacet let. Opustili jej nejen Němci, ale postupně i Poláci, Maďaři a nakonec i Slováci. Ti dokonce dvakrát. Zkrátka Švýcarsko je jen jedno.
K dalším zajímavostem patří i vysoká míra samosprávné demokracie, o většině důležitých rozhodnutí se hlasuje v referendech, politici se tam zkrátka nebojí zeptat se na hlas lidu, jaký je to obrovský rozdíl oproti naší podivné demokracii. Když už jsme u slova demokracie, vybaví se mi jedno hluboce pravdivé rčení. „Víte, jaký je rozdíl mezi demokracií a svobodou? Demokracie je, když dva vlci a beránek hlasují o tom, co bude k večeři. A svoboda je, když dobře ozbrojený beránek hlasování odmítne.“ A tím se dostáváme k další podstatné švýcarské věci. Každý dospělý muž, který prošel vojenským výcvikem, má svoji zbraň doma. A to je také možná jeden ze základních předpokladů, proč je Švýcarsko tak prosperující zemí a proč se tamější politici chovají tak odlišně od většiny ostatních.