10. srpna uplynulo přesně 100 let od chvíle, kdy se v Bratislavě narodil Bohuslav Chňoupek, známý též jako Bohuš Chňoupek. Publicista a spisovatel, který je ale vůbec nejvíc známý jako ministr zahraničních věcí v sedmdesátých a osmdesátých letech. Navzdory tomu, že reprezentoval normalizační politiku byl podle všeho uznávaným diplomatem i na západě, byť vlastně zahraniční politiku vlastně moc dělat nemohl, neboť o té se prakticky pro celý východní blok rozhodovalo v Moskvě.
Při připomínce Bohuslava Chňoupka na serveru idnes se vyskytlo mnoho kritiky právě kvůli tomu. V této souvislosti ale není na škodu si připomenout paralelu s prvorepublikovým ministrem zahraničí a pozdějším prezidentem Edvardem Benešem, který je považován za etalon demokracie. Ale zachoval se Edvard Beneš nějak zásadně jinak? Každý člověk jen trochu znalý naší historie musí na tuto otázku odpovědět záporně. Ani Edvard Beneš si nedovolil dělat politiku odlišnou od přání svých francouzských mentorů, i když to bylo v neprospěch jeho země. Vrcholem bylo přijetí mnichovského diktátu. Podobně v roce 1948 v souladu s přáním Sovětského svazu předal bez protestu moc komunistům, v jejichž čele tehdy stály skutečné lidské zrůdy, nesrovnatelné s komunisty ze sedmdesátých let, kteří možná neodkázali dostatečně oponovat vládcům Kremlu, ale na druhou stranu se snažili dělat skutečně politiku pro obyčejné lidi. Možná až moc, takže například snaha po vyrovnání hospodářství ve východní a západní části země vedla k úpadku a zaostávání tradičních českých a moravských podniků, zatímco ty slovenské je nedokázaly adekvátně nahradit. Co mě osobně ale na Bohuši Chňoupkovi nejvíc překvapilo je, že byl autorem předlohy k výbornému, leč zcela opomíjenému československému filmu Právo na minulost. Když jsem v titulcích viděl jeho jméno, musel jsem se přes strýčka Googla ujistit, že se jedná skutečně o onoho komunistického ministra zahraničí. K socialismu sovětského typu značně kritické dílo svědčí o tom, že Chňoupek byl skutečně inteligentní a schopný člověk, který se prostě dokázal uplatnit i v kontroverzní době. Škoda jen, že podobné typy lidí v politice nevidím dnes, v době, která by kontroverzní být nemusela.