Vladimír Najda napsal knihu, podpořte její vydání

Povídání pro děti i rodiče o tom, kde se vzaly všechny ty školní zvyky, které po nás neustále někdo vyžaduje, a k čemu jsou vlastně dobré.

Když autor před lety studoval pedagogiku, chtěl zpracovat jako závěrečnou práci nějaké neotřelé téma. Vzpomněl si na zajímavý školní rituál – vstávání při příchodu učitele. Kde se vzal? Vás nikdy nenapadlo zamyslet se nad tím, kolik různých zvyků a rituálů vlastně škola přináší? Kde se vzaly a k čemu jsou dobré? Autorovi množství těch zvyků vyrazilo dech a posuzovatelům jeho závěrečné práce asi také, protože mu ji vrátili s tím, že to nemůžou jako vážně míněnou práci přijmout. Pojal to tedy ještě méně vážně, a tak to tady máte černé na bílém. 

O čem v knize píšu
Vyprávím v ní svému synovi o tom, jaké rituály jej čekají ve školce a ve škole, na které si bude muset zvyknout a které ho budou provázet po celý další život tak, jako provází i nás. Jenomže nám nikdy nikdo neřekl, kde se vzaly, proč se objevily a jak moc jsou pro nás užitečné. Tak se mu to snažím (doufám, že zábavnou formou) vysvětlit. Na pomoc si beru řadu pomocníků, jako třeba doktora Gůgla nebo slečnu Wiki. Ale hlavně svého pradědečka pračlověka, protože jsem při psaní zjistil, že většina těch zvyků je opravdu prastará. Snad kromě toho vstávání při příchodu autority, za to asi může propíchnutý Caesar. Kdyby ten zvyk znali už tenkrát, nemusel skončit takhle slavně. 

Pro koho je kniha určena
Především pro děti a jejich rodiče. A nemusí to být jen předškolkáčci a předškoláci. Možná si v tom svoje obzory doplní i předstředoškoláci a předvysokoškoláci, protože ani jedni doteď nebyli informováni o tom, že všechno, co po nás ve škole chtějí, má svoji historii, současnost i budoucnost. Dost možná si to přečtou i naši rodiče a prarodiče a vzpomenou si na svoje školní léta, plácnou se do čela a jen tak ledabyle prohodí – to jsem fakt netušil(a). No a třeba si to přečtou i učitelé, pedagogové či kantoři a uznají, že by bylo občas dobré dětem vysvětlit, proč to po nás vlastně chtějí.

Pár slov o mně
Můj táta by řekl – devatero řemesel, desátá bída. Nějak se oborově nemůžu začlenit. Jsem vystudovaný inženýr lesů, vod a strání. Během života jsem vystřídal tolik povolání, že mi na to nestačí jedna stránka životopisu. Moje poslední kroky však vedly zpátky do školy. I když obor, který učím, není úplně mým zaměřením. Mám na starosti odborný výcvik automechaniků a hlavně výuku a výcvik autoškoly. Asi o tom napíšu další knížku. Píšu od svých patnácti let. Dal jsem si to tehdy jako novoroční předsevzetí. Zatím to jediné, které se mi v životě podařilo splnit, protože mě drží už více než 35 let. A přestože podle toho bych neměl být začátečník, je tohle moje úplně první knížka, kterou se mi podařilo dotlačit do cíle. Tedy k vám, čtenářům.

Proč jsem knihu napsal
Původně jsem to opravdu myslel jako vážné téma závěrečné práce. Ale posuzující u toho po páté větě neusnul, což je u závěrečné vědecké práce chyba. Já ale nechci psát věci, u kterých lidé usnou. To nechám jiným. Myslím, že lidé se v této době chtějí hlavně odreagovat a pobavit. Navíc potřebujeme děti přesvědčit, že číst knížky je dobré a hlavně zábavné. A když je to navíc i trochu poučné, tak je to jenom dobře. Nečekejte však od této knížky nějaké vědecké zázraky. Já si to všechno jenom domyslel a dotvořil. Ono to ve skutečnosti mohlo být všechno úplně jinak. Ale o to tady nejde. Chci jenom všem dát návod, jak se vymotat ze všech těch zvyků a rituálů, kterých je náš život plný, ale bez kterých se neobejdeme, ať se nám to líbí, nebo ne.

Řekli o knize
„Nikdy jsem nechodil do školy rád. Hodně mi vadilo, jak nám tam často říkali, že něco MUSÍME dělat, ale nikdo nám nevysvětlil, k čemu je to dobré a co se z toho máme naučit. Když se mi do ruky dostal Vladimírův nápad na jeho knihu, řekl jsem si, že by bylo fajn udělat knihu, která pomůže lépe pochopit, co je a co není na škole důležité, a trochu odbourat stres, který škola dětem i rodičům způsobuje. A to mnohdy navíc zbytečně. Tato kniha je napsaná od srdce a chce pobavit a být nápomocna. Doporučuji zalistovat!“

––Tomáš Krejčí, redaktor 

Chceš mě podpořit?
Budu rád za každý příspěvek – vyber si prosím v odměnách níže. Mám tam odměny klasické i pár specialit. Například osobní kryptogram na tvoje jméno s mým podpisem. 

Pokud bys raději přispěl(a) jinou částkou nebo si objednal(a) větší balík knih, svou představu prosím napiš na dikyvam@pointa.cz. Tým Pointy se s tebou domluví na detailech.

Vděčný budu i za sdílení této stránky, link je: https://bit.ly/KupPruvodceSkolou

Chceš vědět víc?
Moje úvahy i aktuality o knize můžeš sledovat na facebookové stránce Proč to po nás chtějí?

Chceš se na něco zeptat? Napiš mi na najda.vladimir@centrum.cz.

Děkuju za podporu, vážím si jí.