V noci z 2. na 3. srpna roku 1944 došlo v Osvětimi k likvidaci cikánského rodinného tábora, jak zní v překladu oficiální německý název části koncentračního tábora, kdy byli soustředěni Sintové neboli středoevropští Romové. O život tehdy přišlo podle údajů brněnského Muzea romské kultury minimálně 4 300 lidí, kteří byli označeni za práceneschopné.
Tento den je také příležitostí k bilancování, kam se od té doby romská komunita posunula. Bilancování to není příliš radostné. Mezi cikány neustále převládá kmenové myšlení, které je nepřátelsky naladěné k majoritě, na jejíž úkor jich většina žije. Čest výjimkám, které existují, ale dá se říct, že spíš navzdory než díky nějaké promyšlené koncepci. Je třeba si říct, že tzv. začleňování této minority se navzdory vynakládaným miliardám do desítek různých romských organizací absolutně nedaří. Řešení by přitom bylo velmi jednoduché. Jednou za rok by každá z nich měla složit účet, kolikže jimi začlenění lidé státu přinesli na daních a kolik zaplatili do sociálního, důchodového a zdravotního pojištění a jestli je tedy jejich existence vůbec smysluplná. Pokud by se třeba tři roky po sobě prokázalo, že ne, měly by skončit a nedostat od silně zadluženého státu už ani korunu.
Smutné je, že za více než pětatřicet let od sametové revoluce, která změnila přístup k cikánské komunitě, nedokázaly všechny tyto organizace vysvětlit důležitost vzdělání. Ba naopak. I relativně chytré a slušné romské děti končí jen se základním vzděláním. A to ne proto, že by jim je naše společnost nenabídla zdarma, nebo že by na to neměly intelekt. Prostě je v posledním ročníku střední školy komunita donutí odejít. Byl jsem docela v šoku, když jsem na tuto praxi narazil. Romská dívka, která rozhodně patřila ve své třídě k těm lepším a jistě by neměla problém složit závěrečné zkoušky, v pololetí posledního ročníku ze školy odešla, respektive ji odtud stáhla maminka. Když jsem se tomu podivoval, vysvětlila mi v těchto věcech zběhlejší kolegyně, že je to u Romů normální praxe, že prostě nenechají své děti školu dodělat. Proč? Napadá mě jen jediné vysvětlení. Aby měly na trhu práce horší postavení a tím pádem lepší přístup k dávkám. Ač se to zdá být neuvěřitelné, je to realita. A další z důkazů, jak moc vážně to Romové myslí se svým začleněním do společnosti.
zdroj: https://www.facebook.com/photo?fbid=122097045518973165&set=a.122097027086973165