Přesně před sto lety, 8. srpna 1925, se narodil režisér Evžen Sokolovský. Muž, který stál v čele legendárního satirického divadla Večerní Brno, pedagog, jenž vychoval řadu úspěšných režisérů a také muž, který režíroval proslulé normalizační seriály jako Nejmladší z rodu Hamrů, Muž na radnici, Zákony pohybu či Inženýrská odysea. Díky nim si vysloužil nálepku prorežimního konformního umělce, ale toto hodnocení svědčí více o těch, co takto nálepkovali než o režiséru samotném.
Jestliže někdo vyčítá jeho dílům adorování komunistického režimu, patrně je nikdy nesledoval. Já v nich naopak vidím nadmíru kritiky. Vždyť prakticky všechny jsou o chybách, které socialistické hospodářství přináší, o šlendriánu, zbabělosti jedněch či kariérismu druhých. Samozřejmě ve všech se najde také ten správný chlap, který nakonec všechno zlé v dobré obrátí, a vše dobře dopadne. Ale ruku na srdce, copak tehdejší hollywoodské trháky měly jiné schéma? Divák prostě miluje dobrý konec a ty správné hrdiny. Je s podivem, že Česká televize jako nástupce té československé, se k nim nehlásí, zatímco mnohé komerční televize ano. Prakticky neustále můžete některý ze Sokolovského tzv. normalizačních seriálů na nějaké z nich, především JOJ Family, sledovat. A není divu, ony totiž mají vedle nesporné řemeslné kvality či uvěřitelných dialogů i myšlenku. A to vše se těm současným až na čestné výjimky pohříchu nedostává. A to ještě musíme přiznat, že Sokolovský se pohyboval v segmentu běžné televizní tvorby, která vedle toho nabízela i extratřídu v podobě takových lahůdek jako byly třeba seriály Byl jednou jeden dům, Vlak dětství a naděje nebo i úžasné dětské typu Návštěvníků, Pana Tau či Arabely. A to už se dostáváme někam, kam naše polistopadová tvorba vůbec nedohlédne, natož aby se jí přiblížila.
zdroj: https://www.facebook.com/photo?fbid=122097621788973165&set=a.122097027086973165