Není pro mě snadné komunikovat v těžkých životních chvílích, zvlášť když mi není dobře. Máme za sebou extrémně náročný rok, ve kterém dceru poprvé v jejím životě proti její vůli zasáhla soudní pře a byla vystavena z nařízení silným psychickým tlakům a stresům. Září bylo pro mě náročné nejen tím, že dcerka nastupovala do první třídy, ohledně různého zařizování a vyřizování, ale i finančně a zdravotně. Proběhl soud. Bonus bylo pořádání odborného semináře v Poslanecké sněmovně a zřízení spolku Vlastenecká klubovna, z. s.
Zajímáte se a ptáte se. Rovnám si myšlenky, co říct a s čím počkat. Také jsem se zajímala o volby a v podstatě po dlouhé době odpočívám u volebních a povolebních debat. A rozmýšlím co dál.
Ptáte se mě, kdo mi pomohl. Nikdo. Nikdo mi nepomohl. Do soudního procesu nikdo nemůže zasáhnout a ani nezasáhne. Pomohla jsem si já sama. Pomohli mi pravda, důkazy a nahrávky.
Advokátky mě klasicky obhajují a samozřejmě si za to účtují svou taxu, takže je to slušně zaplacená pomoc. Pak přemýšlíte, jestli zaplatíte právníka nebo jídlo a poplatky. Každopádně dobrý advokát Vám za peníze pomůže, nedobrý advokát Vám za peníze odvede nějakou práci. Po zkušenostech s jinými advokáty, jsem ráda, že mám aktuální advokátky a že mi za peníze opravdu pomáhají, protože mě samotnou bez právníka tak nějak ignorovali.
Žádný politik nebo jiná veřejně známá osobnost nepomůže nikomu. Jednak nemůže, jednak to ani nejde. Bylo požádáno o interpelaci, ale v průběhu soudního procesu ji nelze provést. Nikdo byť by byl sebevíc významný, schopný, bohatý nemůže zasáhnout a nějak ovlivnit soudní řízení a pomoct Vám nebo vysvětlit soudcům, jak by měli rozhodnout. To nejde.
Říkala jsem opakovaně maminkám, že mohou politikům sdělit své příběhy, ale konkrétně včetně mého se jimi zabývat nebudou a už vůbec ne do hloubky nebo nějak se aktivně angažovat, aby někoho zastupovali nebo dojednávali cokoliv. Politiky informujeme jako běžní občané o skutečnostech, která se dějí, a je na nich jestli to použijí jako podklad pro změny nebo návrhy zákonů nebo podněty pro témata ve sněmovně. Ale nepočítejte s tím, že Vám jednotlivě bude někdo pomáhat a aktivně se angažovat ve Vašem konkrétním případu.
Pomohlo mi to, že jsem o našem příběhu informovala veřejnost. Pomohlo mi to, že mi Ing. Vladimíra Lesenská umožnila uspořádat kulatý stůl a odborný seminář na téma „Dítě jako rukojmí systému“. Pomohlo mi to, že Ing. Jiří Pavel Pešek chrání tento projekt a zdůrazňuje, že jsem jeho promotorem. Pomohlo mi to, že jsem se v rámci svého případu začala zajímat o vyhrocené případy, a že se snažím najít řešení a informuji politiky o celorepublikových pochybeních v opatrovnických sporech.
Pomohlo mi to, že jsem náš příběh medializovala. Kdybych byla zticha a doma brečela v koutě, nikdo by mě neslyšel a nikdo by nevěděl o tom, co se nám děje. A věřím tomu, že bychom dopadly s dcerkou hodně špatně, kdybych před rokem nenašla sílu natočit video a prosit o pomoc. Zametli by nás pod koberec a obě bychom byly zhroucené někde na psychině nebo bychom tu možná ani nebyly.
Pomohlo mi to, že o nás píšu a prosím lidi o pomoc a o záchranu. Stal se ze mě sociální žebrák. Prosím a žebrám o peníze, žebrám o pomoc a o záchranu, žebrám o energii, o podporu, o pochopení. To je úděl samoživitelek v našem státě. To není fňukání. To je realita.
Pomáhá mi pár blízkých kamarádů, kterým denně brečím hodiny do telefonu, radím se s nimi, vypovídávám se jim, postěžuji si jim na bezpráví a na ataky vůči mně. Pomáhají mi se nezhroutit. Bývalý kolega z práce můj nářek poslouchá přes šest let na kilometry daleko mnohdy hodiny denně. Když jsem zůstala bez právníka, tak mi pomáhal a radil jeden bývalý advokát důchodce, který mi dal rychlokurz právničiny a během jednoho roku mě naučil psát a vyjadřovat se neosobně a bez emocí, věcně a důkazně. Stali se z nás přátelé. Další dobrý přítel, který poslouchá přes dva roky intriky a manipulace, které jsou vůči mně opakovaně kladeny ze všech stran, mi radí, jak reagovat na úřední šikanu a školí mě ve vyjednávání s úředními pracovníky.
Paradoxní je, že mi pomáhají chlapi, starší, vzdělaní. A pak ještě další kamarádi, známí, cizí, někdo víc, někdo míň, někdo často, někdo jednou, někdo finančně, někdo materiálně, někdo s opravami, někdo emočně, každý jinak. Anebo jste to právě Vy. Ale stabilně mám vlastně jednoho až dva nejbližší a věrný.
Pomáhají mi lidi, s kterými přicházím běžně do styku. Ve výsledku mi pomáhá hodně lidí, ale nikoho jmenovat nebudu. Někteří jsou za tu pomoc placení, jelikož je to jejich práce. Některé potkám jednou a pak už nikdy. Pomáhají mi i ti, co mi ubližují. Záleží, z jakého pohledu se na to díváte. I to zlo, Vám pomůže najít dobro.
Krátkodobě mi finančně občas pomáhali dočasní kamarádi nebo spíše zájemci, kteří dodnes nepochopili vážnost situace a po loňském absurdním rozsudku se k nám otočili zády. Neposlouchali a nevěřili mi, co říkám a ani nechtěli slyšet můj pláč, často ke mně měli nadřazenecký přístup a zřejmě jsem jim byla málo vděčná. Co na to říct – nejsem na prodej. Ale i přesto jsem jim vděčná, že mi pomohli hlavně finančně, když už mi nedokázali rozumět a nedokázali pochopit, že dokud nevyřeším naší situaci, nemůžu jít do vztahu a že o žádné intimnosti v traumatech nestojím.
Mnohokrát jsem riskovala pro ochranu dcery. Musela jsem vydržet silný psychický nápor. Musela jsem snášet lži, křivé výpovědi, absurdní rozhodnutí, manipulace, intriky, urážky, ponižování i šikanu. Nesměla jsem se zhroutit. Musela jsem v sobě dusit emoce. Musela jsem odolávat provokacím, jejíchž úkolem bylo mě vyprovokovat k hysterii. Emoce jsem vypustila na své přátele do telefonu. Ale nikdy jsem neudělala žádnou hysterickou scénu a nepropadla žalostné euforii. Ač jsem se uvnitř strachy třásla, plakala a křičela, všechny ty hrůzy jsem vyslechla vzpřímeně, bez známky mimiky ve tváři. Tu radost jsem jim neudělala. Doma za dveřmi můžete, ale před nimi nikdy. Ani nevíte, jakou těžkou školou jsem si prošla ohledně traumat, psychického nátlaku a naučení se nepodlehnout panice a zhroucení v těch nejtěžších chvílích mého života.
Po loňském rozsudku jsem zdravotně odpadla. Finančně je to pro mě neúnosné. Od Vánoc mě obhajoba pravdy a ochrana dcery stály peníze, které nemám. Žebrám peníze na běžný život, na poplatky, na školní docházku, na jídlo. Tímto zdravím i udavače, kteří mají potřebu nás stalkovat a fotit nás na kroužcích a při pozvání na oběd. Já naopak jsem ráda, že se naši kamarádi střídají v pozvání na oběd, aby mi ušetřili peníze, nebo mi třeba přispějí na nákup.
Nepomůže Vám ani soudní znalec. Ten vyhotoví nějaký znalecký posudek. Zaručeně s ním nebudete spokojeni. U soudu pak znalec vypovídá. I já měla připravené otázky pro znalce rozporovat, co napsal. U soudu, ale sdělil jednoznačně zájem dítěte. Řekl jasné důvody. Odolával silným otázkám. A nebylo potřeba se k tomu z mojí strany dál vyjadřovat a komplikovat situaci. Otázkou je: Pomohl mi? Znalec musí být nestranný, je to jeho práce, hájil zájmy dítěte. A v tomto našem konkrétním případě, byť jsem s mnohými jeho tvrzeními v posudku nesouhlasila, hájil zájmy dítěte. A to je pro mě hlavní. Hájil zájmy dcery. Poprvé za celou dobu soudních jednání někdo – odborník – dokonce soudní znalec, hájil jednoznačně zájmy dítěte a jasně je konkretizoval nahlas. A já mu za to děkuji.
Ale abyste si nemysleli, že je konec. Není. To by bylo moc jednoduché. Ještě máme jeden úkol a pak bude ještě soudní jednání. Ale o tom příště.
Trvá to dlouho. Pracuju na tom se dát zdravotně dohromady. Finančně jsem na tom bídně. Já jsem snad už dostudovala a na řadě se studiem je Hanička. To je teď hlavní. Hodit sebe i dcerku do klidu. Naše zdraví a psychická pohoda.
Než se dám dohromady, abych mohla pracovně fungovat, musím sehnat peníze nejen pro dcerku a její finanční zajištění, ale i na právní zastoupení. Aktuálně potřebuju zaplatit právní služby. Kdyby nám někdo chtěl takto ještě pomoct, budu ráda a nesmírně vděčná: 1390868001/5500. Mnohdy je to tak, že buď zaplatím poplatky nebo jídlo nebo právníky a na zbytek žebrám peníze. Je to hrozný, ale je to tak, a já tolik peněz nemám a v tuhle chvíli je ani nejsem schopná vydělat. Jsem vyčerpaná, finančně zrujnovaná, zdravotně sbírám síly.
Děkuju Vám všem, kteří nám pomáháte.
Ti, kteří nám pomáhají, byť jen tím, že se na nás usmějí a neodsuzují nás, vědí o tom, že nám pomáhají. A až přijde, čas třeba jim jmenovitě veřejně poděkuji. Mnozí si nepřejí být jmenováni a ani nebudu narušovat soukromí mezi mými úzkými přáteli. Mimoto je tu v běhu stalking – sledování v běžném životě, oslovování mých přátel, poškozování v pracovním prostředí, ve škole i u lékařů. Takže nepsané GDPR mých tajných přátel.
Ti, kteří nám ubližují, dělají to vědomě a mají k tomu nějaké své důvody. Někdo nás chce zlikvidovat, někdo nás chce trestat, někdo nám jen závidí, někdo má vůči nám předsudky už jen z nějakého malicherného důvodu, někdo si myslí, že nám může řídit život, někdo se nás snaží přenaučit na svoje postoje, někdo si myslí, že nás může vlastnit, někdo si myslí, že když nám nějak pomůže, že mu jsme povinni poslušností, někdo využívá mojí slabé role, kdy jsem sama s dcerkou bez peněz a mocensky se snaží o naše ponížení a chová se k nám nadřazeně.
Ti, kteří mají zůstat v našem životě v něm jsou, protože nám neubližují, ale mají nás rádi.
Ten, kdo je empatický dokáže být i vstřícný a má pochopení pro naší situaci. Jiný řekne jasné ne, neotravuj, buď se podřídíš nebo táhni. A to všechno nejen soudy musíme zvládat, tak jako každý. Vždycky a všude natrefíte na tečku.
Takže odpověď na otázku, „Kdo mi pomohl?“ je:
Nikdo a všichni, a hlavně já sama.
Pomáhají nám zázraky.
A ještě to není uzavřené.
Prosba o pomoc, stále trvá, jen mi dochází síly si o ní stále říkat.
Melu z posledního a sbírám síly na nový začátek. Ještě zbývá chvíli vydržet.
