Děti nejsou majetek. Jsou oběťmi systému, který selhává.
Soudní systém v naší zemi nese odpovědnost za množství psychicky traumatizovaných dětí.
V mnoha případech ignoruje pravdivé důkazní materiály a přeformulovává či zkresluje odborná vyjádření psychologů a znalců tak, aby odpovídala předem vytvořenému rozhodnutí. Rozhoduje způsobem, který nerespektuje skutečný zájem dítěte ani jeho bezpečí. Takový postup popírá princip objektivity a ohrožuje nejlepší zájem dítěte, který má být podle zákona vždy prioritní.
Soudy a OSPOD často bagatelizují projevy fyzického i psychického násilí páchaného na dětech a pečujícím rodiči. V praxi se tak stává, že oběť násilí je nucena ke kontaktu s agresorem, přestože to má prokazatelně negativní vliv na její psychické i fyzické zdraví. Děti jsou vystavovány kontaktu s osobou, které se bojí a kterou odmítají, čímž dochází k jejich dalšímu traumatu.
Znepokojivé je rovněž to, že soudy a orgány OSPOD často odmítají či ignorují stanoviska odborníků z oblasti psychologie a psychiatrie. Tím dochází k popření skutečných traumat i zdravotních následků, která jsou u dětí i rodičů jednoznačně přítomna. Takový přístup zpochybňuje utrpení obětí a narušuje důvěru veřejnosti v justici a systém ochrany dětí.
Tímto přístupem systém popírá realitu a zraňuje ty, které by měl chránit. Děti se stávají rukojmími systému – jsou nuceny ke kontaktu s osobou, které se bojí, přestože jasně říkají, že se s ní stýkat nechtějí. Pečující rodiče, kteří čelí násilí, jsou zároveň nuceni k opakovaným setkáním s agresorem, což má devastující dopad na jejich zdraví i psychiku.
Děti mají právo na bezpečí, respekt a spravedlnost.
Žádáme proto o prošetření těchto postupů a přijetí opatření, která zajistí, že ochrana dítěte a jeho zájmů bude v soudní i sociální praxi skutečně prioritou, nikoli pouhou formální frází.
Selhání policie v ochraně obětí
Dalším závažným problémem je přístup Policie České republiky k případům domácího a psychického násilí.
V mnoha případech reaguje laxně, bez empatie a bez ochoty věc skutečně řešit. Trestné činy jsou často bagatelizovány jako „běžné domácí hádky“ či „partnerské neshody“. Zřejmě z pohodlnosti policie odmítá tyto případy důkladně prošetřit, a tím zanechává oběti bez pomoci.
Oběti násilí se pak setkávají s nepochopením a bagatelizací svých zkušeností. Místo pomoci a ochrany slyší, že „se nic neděje“, že „to je normální“ nebo že „dokud neteče krev, není důvod k zásahu“. Taková slova zraňují a zcela popírají smysl práce policie — chránit ty, kteří se sami bránit nemohou.
V řadě případů policie nepořídí ani základní úřední záznam, čímž znemožňuje obětem doložit opakované projevy násilí a systematického týrání. Oběť se tak ocitá v bezvýchodné situaci — bez důkazů, bez ochrany a bez důvěry ve spravedlnost. Tento přístup nejen ponechává oběti bez pomoci, ale také podporuje agresory v přesvědčení, že jejich chování je „v pořádku“ a že za násilí neponesou odpovědnost.
Nedostatečné vymáhání výživného
Stejně závažný problém představuje i laxní přístup Policie České republiky a státních institucí k vymáhání výživného. Povinní rodiče, kteří úmyslně a dlouhodobě neplní svou zákonnou povinnost, zůstávají často bez postihu. Policie mnohdy odmítá věc řešit nebo ji odkládá, aniž by došlo k účinnému prověření a vyvození odpovědnosti.
Vymahatelnost výživného prostřednictvím exekucí je v praxi nedostatečná a postrádá účinnost. V důsledku toho se pečující rodič — který sám zajišťuje každodenní potřeby dítěte — ocitá v dlouhodobé finanční tísni. Účelové neplacení výživného se stává prostředkem nátlaku a formou ekonomického násilí, které je dále umocněno neustálými soudními spory a náklady, jež si vynucují opakované podávání návrhů a exekucí.
Tento stav je neudržitelný a v přímém rozporu se zájmem dítěte. Stát má povinnost zajistit, aby dítě netrpělo v důsledku nečinnosti povinného rodiče a selhání systému, který má jeho práva chránit.
Je nutná systémová změna
Soudy, OSPOD, policie i exekuční systém selhávají v základní povinnosti — chránit dítě, oběť a spravedlnost.
Je nutné, aby došlo ke skutečné systémové změně, která zajistí:
- respektování odborných stanovisek psychologů a znalců,
- důsledné vyšetřování případů domácího a psychického násilí,
- účinné vymáhání výživného a postih neplatičů,
- a především ochranu práv dítěte jako absolutní prioritu.
Děti nejsou majetek. Nesmí být nástrojem msty ani obětí státní nečinnosti.
Potřebují bezpečí, porozumění a spravedlnost.
