Označení Sudety původně patřilo pouze horské oblasti Krkonošsko-jesenické soustavy, ale postupně se začalo používat pro celé československé pohraničí obývané převážně německým obyvatelstvem. Toto území mělo dlouhodobě smíšenou historii a už po vzniku Československa se část místních Němců snažila o připojení k německy mluvícím státům, což se však tehdy nepodařilo. Napětí mezi českým státem a sudetoněmeckým obyvatelstvem ale přetrvávalo a ve 30. letech ho využila nacistická politika.
Hranice Sudet po roce 1938 nevedla rovně, ale kopírovala hlavně jazykové rozložení obyvatelstva a strategicky důležité oblasti. V praxi to znamenalo, že nový státní okraj Německé říše hluboko zasahoval do českého vnitrozemí a místy se přiblížil jen několik kilometrů k velkým českým městům. Na západě začínala hranice u Ašska a Chebska, pokračovala přes Karlovarsko a Krušné hory, kde byly zabrány průmyslové a lázeňské oblasti. Odtud vedla podél severních Čech přes Mostecko, Teplicko a Ústecko až k Děčínu a dál do oblasti Lužických hor a Liberecka.
Na severu Čech se hranice stáčela kolem Jizerských hor a Krkonoš a pokračovala podél Orlických hor. Zabrány byly téměř celé horské a podhorské pásy, což mělo velký vojenský význam, protože právě zde stála většina československého pohraničního opevnění. Na Moravě pokračovala linie přes Jeseníky a severní Moravu směrem k Opavsku a části Ostravska. Některá důležitá města zůstala těsně za hranicí, ale byla prakticky obklíčena nebo strategicky ohrožena.
K zásadní změně došlo 29. 9. 1938 na základě Mnichovské dohody, kdy bylo pohraničí připojeno k Německé říši formálně 1. 10. 1938 a Československo přišlo o rozsáhlé území s průmyslem, surovinami i obrannými pevnostmi. Sudety tak přestaly být součástí republiky a nová hranice vedla hluboko ve vnitrozemí. Zabrána byla řada významných měst, například Děčín, Liberec a Ústí nad Labem na severu Čech, dále Litoměřice, Teplice, Cheb nebo Karlovy Vary. Některá velká centra jako Olomouc, Ostrava či České Budějovice zůstala sice v republice, ale ocitla se těsně u nové hranice.
Na konci druhé světové války bylo území znovu začleněno do Československa a následovalo vysídlení většiny německého obyvatelstva. Události kolem Sudet zásadně ovlivnily české dějiny a jejich důsledky jsou patrné i v současnosti, protože změnily demografii, hospodářství i politické vztahy ve střední Evropě.
Od nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu došlo v českých zemích ze strany českých Němců k vzrůstu nacionalismu a antislavismu, který byl doveden do extrémní podoby, jehož konečným cílem měla být likvidace a deportace Čechů. Nepřátelské postoje spojené s násilím a výhrůžkami se staly součástí politiky českých Němců, kteří byli v drtivé většině reprezentováni Sudetoněmeckou stranou, již v předválečném období. Její politika přispívala k destabilizaci republiky a byla využita jako záminka pro německý tlak na odtržení pohraničí.
Po záboru Sudet a následné okupaci zbytku státu v roce 1939 vznikl Protektorát Čechy a Morava. Za německé okupace byla důsledně uplatňována dvojjazyčnost – napřed německy, pak česky. Okupační správa prosazovala nadřazené postavení němčiny a německé moci. Odtržení pohraničí, okupace okleštěných Čech a Moravy a zřízení Protektorátu bylo přijato českým obyvatelstvem v drtivé většině odmítavě. V čele těch, kteří se postavili proti znásilnění své země a kteří mnohdy položili oběť nejvyšší, byli aktivní členové odboje či muži, kteří uprchli bojovat do zahraničí za svou vlast.
Zajímavé je například členění okresů Praha sever a jih. Dnes přitom máme Prahu východ a západ.
Zásadní změny nastaly po roce 1945. Po návratu území do Československa odešlo nebo bylo odsunuto přibližně tři miliony Němců, kteří tvořili před válkou většinu obyvatel pohraničí. Region se během několika let téměř kompletně vylidnil a stát musel organizovat nové osidlování. Přicházeli lidé z vnitrozemí, Slováci, volyňští Češi, reemigranti z Rumunska či Jugoslávie i lidé hledající novou práci nebo majetek. Protože noví obyvatelé často neměli k místu dlouhodobý vztah, mnoho obcí postupně zaniklo a některé historické památky chátraly.
Vysídlení, odsun či vyhnání Němců z Československa v letech 1945–1946 byla masová deportace německého obyvatelstva z Československa (ČSR) po skončení druhé světové války. Měla do značné míry charakter etnické čistky, místy doprovázené násilnými excesy včetně několika masakrů německých civilistů na jaře a v létě 1945. Šlo nejen o reakci na nedávnou politiku nacistického Německa hlavně v Protektorátu Čechy a Morava (zčásti také na Slovensku), jehož okupační správa se vůči českému obyvatelstvu soustavně dopouštěla rozsáhlého teroru. Dalším důvodem bylo podezření, že naprostá většina Němců žijících na českém, resp. československém území sympatizovala s nacistickou politikou. V neposlední řadě šlo o prevenci eventuálního budoucího zneužití situace podobné rokům 1938/1939 k napadení československého státu pod záminkou ochrany německé nebo jiné národnostní menšiny.
Další velkou proměnu přinesla studená válka. Velká část bývalých Sudet se změnila v přísně střežené pohraniční pásmo podél železné opony. Vesnice u hranic byly demolovány, vznikala vojenská území a pohyb obyvatel byl omezený. To ještě více přerušilo přirozený rozvoj regionu a rozdíl mezi pohraničím a vnitrozemím byl patrný ještě dlouho po roce 1989. Dnes jsou bývalé Sudety specifické tím, že mají jinou historickou paměť než vnitrozemí. Právě tam se nejvíce projevily důsledky nacionalismu, války i poválečných změn společnosti.
Zdroj:
Sudety-mapa
Mapa Sudet
Mapa Sudet dialekt
Protektorát
Studená válka
Železná opona
Vysídlení
Školní atlas Československých dějin, Ústřední správa geodézie a kartografie, Praha 1965