Indicie k neplacení výživného a jeho hlavní role

Proč někteří rodiče neplatí výživné – a přesto chtějí dítě do péče?
Proč rodič, který tvrdí, že nemá peníze na dítě, zároveň žije pohodlným životem?
A proč je nakonec často obviňován právě ten rodič, který dítě skutečně živí?

Při čtení komentářů na sociálních sítích jsem si uvědomila, že lidem vlastně chybí znát hlavní indicie k neplacení výživného a jeho hlavní role v opatrovnických sporech.

1. Nejprve dovolte objasnit tyto ZÁKLADNÍ FAKTA

• Výživné je právo dítěte, nikoli příjem pečujícího rodiče.
• Pečující rodič má povinnost výživné vymáhat, protože nejde o jeho peníze, ale o prostředky dítěte.
• Nepečující rodič má povinnost výživné platit k rukám pečujícího rodiče, který zajišťuje potřeby dítěte.

Pokud pečující rodič výživné vymáhá, neznamená to, že mu jde o peníze. Znamená to, že plní svou povinnost chránit práva dítěte. V praxi se objevují různé způsoby, jak povinný rodič skrývá své příjmy nebo majetek.

2. PRAKTIKY NEPLACENÍ VÝŽIVNÉHO
aneb Jak se účelově a úmyslně vyhnout placení výživného.

• PŘEPIS MAJETKU
  • Přepis majetku na rodinu či známé a následné tvrzení, že nic nevlastní.
  • Přepisuje auto na rodinu nebo zaměstnavatele, pak s ním jezdí jako se služebním autem.
  • Auto prodá nebo daruje a nedoloží příjem z prodeje.
  • Cenné věci přesune k rodině nebo přátelům, aby je exekutor nemohl zabavit.
  • Zbavený majetek nadále ale běžně používá a před soudem tvrdí, že nic nevlastní.
• UMĚLÉ SNIŽOVÁNÍ PŘÍJMŮ
  • Odejde z dobře placené práce.
  • Nastoupí do práce s minimální mzdou.
  • Tvrdí, že má velmi nízký příjem, přestože dříve vydělával násobně více.
  • Vymlouvá se na zhoršení zdravotního stavu nebo změnu životních podmínek.
• SKRÝVÁNÍ SKUTEČNÝCH ŽIVOTNÍCH PODMÍNEK
  • Bydlí u partnerky, rodiny nebo přátel a oficiálně tvrdí, že nemá žádné zázemí ani majetek.
  • Ve skutečnosti využívá jejich bydlení a životní standard.
  • Stává se faktickým příživníkem – skrývá se u přátel, využívá cizí bydlení, tvrdí, že přispívá na domácnost, ale současně tvrdí, že nemá prostředky ani na dítě.
• PRÁCE „NA ČERNO“ v šedé ekonomice bez oficiálního příjmu.
  • Pracuje bez oficiální smlouvy v šedé ekonomice.
  • Dostává minimální oficiální mzdu a zbytek peněz bokem, což přiznává u soudu.
  • Zaměstnavatel i zaměstnanec tím obcházejí odvody a daně.          
• OBCHÁZENÍ SANKCÍ
  • V práci využívá služební auto, aby se vyhnul případnému odebrání řidičského průkazu.
  • Kombinuje evidenci na úřadu práce, nemocenskou nebo krátkodobé pracovní poměry, aby snížil oficiální příjem.
• DISKREDITACE PEČUJÍCÍHO RODIČE
  • Šíří o druhém rodiči nepravdivá obvinění.
  • Označuje ho za psychicky nestabilního nebo finančně nezodpovědného.
  • Tvrdí, že peníze utrácí pro sebe.
  • Zpochybňuje jeho péči a znevažuje jeho výchovu.
  • Obviňuje ho z alkoholismu, užívání návykových látek nebo hazardu.
  • Cílem je odvést pozornost od vlastního neplacení.
• PARADOXNÍ FINANČNÍ CHOVÁNÍ
  • Tvrdí, že nemá peníze na dítě.
  • Současně si ale může dovolit drahé právníky nebo životní styl, který neodpovídá jeho oficiálním příjmům.
• NÁROKOVÁNÍ PÉČE O DÍTĚ
  • Usiluje o svěření dítěte do péče, přestože dlouhodobě tvrdí, že nemá prostředky dítě živit.

Pokud rodič tvrdí, že nemá prostředky na placení výživného,
jak může současně usilovat o péči o dítě?

3. MOTIVACE, proč neplatič usiluje o dítě

• vyhnout se placení výživného
• změnit finanční situaci mezi rodiči
• obrátit spor tak, aby výživné platil druhý rodič
• při svěření dítěte požádat o zastavení exekuce na výživné – je to nevratné
• docílit toho, že pečující rodič bude muset výživné platit jemu – i přesto, že je vůči němu v dluhu – docílí v podstatě jakéhosi „oddlužení“

4. DALŠÍ DŮLEŽITÝ PROBLÉM:
Zneužívání sporu o předávání dítěte

Často dochází k tomu, že rodič, který dlouhodobě neplatí výživné, začne obviňovat pečujícího rodiče, že „nepředává dítě“.

Je ale nutné si uvědomit ZÁSADNÍ ROZDÍL:

• Výživné je právo dítěte bez ohledu na chování rodiče.
• Předávání dítěte může být někdy omezeno vážnými důvody, například pokud má dítě z jednoho rodiče strach nebo je vystaveno psychickému tlaku.

Takové omezení může být dokonce nařízeno soudem – například pokud:

• rodič svým chováním dítěti ubližuje,
• soud omezí styk kvůli nevhodnému chování rodiče,
• jsou nařízeny terapie mezi rodiči,
• nebo jsou styky dočasně zrušeny, protože je dítě psychicky špatně snáší.

Zištný rodič však situaci často OBRACÍ:

• vyvolává konflikty a strach u dítěte i pečujícího rodiče, což je následně i důkazně doloženo
• dítě se ho začne přirozeně obávat a nechce k němu chodit, má psychické potíže
• následně nepravdivě tvrdí, že druhý rodič dítě nepředává – opomíjí skutečnosti, které nařídil soud – např. omezil nepečujícímu rodiči styk za jeho závadné chování před dítětem, nebo nařídil terapie mezi rodiči na narovnání vztahů nebo zrušil nařízené styky, protože je dítě špatně snášelo

Takové situace nelze zjednodušovat ani směšovat se sporem o výživné.
Právo dítěte na výživné existuje nezávisle na těchto konfliktech.

5. ROZPORY v chování neplatiče

Neplatící rodič využívá všemožné praktiky, aby platit nemusel a to i za cenu ohrožení dítěte, kdy mu na základě svých finančních úmyslů způsobuje traumata.

A teď si představte rodiče, který před soudem tvrdí, že nemá peníze na vlastní dítě, ale jeho život tomu vůbec neodpovídá. Vystupuje jako chudák bez prostředků, zatímco ve skutečnosti žije na úrovni, která jeho tvrzení popírá – využívá komfortní bydlení, značkové oblečení i moderní techniku. Mezitím pečující rodič s dítětem často řeší, jak pokrýt jejich základní potřeby.

Chování neplatiče – zištného rodiče pak působí plno ROZPORŮ:

• Jednou přijde k soudu ve starých riflích, v mikině a s ovázanou rukou – stylizuje se do role člověka v nouzi.
• Podruhé dorazí v novém luxusním obleku, s nejnovějším telefonem v ruce a drahým vybavením, které jeho údajné chudobě vůbec neodpovídá.
• Když se mu to hodí, tvrdí, že je nemocný a z jednání se omlouvá – a soud jeho omluvu přijme. Zatímco druhému rodiči podobné omluvy neprochází vůbec.
• Jeho vzhled a životní styl přitom rozhodně nepůsobí jako obraz člověka, který by trpěl nouzí. Jeho „vykrmená postava“ nezná hlad ani finanční nouzi.
• Jednou tvrdí, že nemá peníze na výživné.
• Jindy říká, že musí přispívat deset tisíc na domácnost, přestože jeho oficiální mzda má být jen dvanáct tisíc.
• Nakonec sám přizná, že si musí vydělávat „bokem“, jinak by mu nic nezbylo na vlastní potřeby.

Takové jednání přirozeně vyvolává otázku:

 Pokud má rodič prostředky na vlastní komfort, proč by je neměl mít i na své dítě?
A pokud je zřejmé, že účelově a úmyslně dělá vše pro to, aby výživné neplatil, proč by jeho jednání nemělo nést následky?
Má být omlouván a chráněn jen proto, že se z něj náhle stal „chudák“ ve chvíli, kdy se stal rodičem?

6. PODSTATA celé věci

V opatrovnických sporech by mělo jít vždy jen o jedno: o dítě a jeho potřeby. Výživné není odměnou pro pečujícího rodiče ani trestem pro druhého. Je to prostředek, který má zajistit, aby se oba rodiče podíleli na finančním zajištění života dítěte.

Rodič, který účelově neplatí a obrací situaci proti pečujícímu, neprokazuje lásku ani odpovědnost, ale jen svůj vlastní zájem. Skutečná odpovědnost rodiče se totiž nepozná podle slov nebo obvinění, ale podle toho, zda je ochoten nést svůj díl péče, odpovědnosti a povinností.