Smíření nebo invaze „Sudetských“ Němců?

Perex:
Smíření nebo něco víc? Podívejte se na fakta, která stojí za pozornost.
Paměť národa není samozřejmost. Míla Čechová ve svém článku připomíná souvislosti, na které bychom neměli zapomínat, a otevírá otázky o naší historii i budoucnosti. Na základě konkrétních materiálů ukazuje, co je zdůrazňováno – ale i to, co zůstává zamlčeno.
Článek odhaluje, co v prezentaci sudetských Němců chybí – a proč je důležité o tom mluvit. Zamýšlí se nad aktivitami sudetských Němců a nad tím, zda jde skutečně o snahu o smíření, nebo o jiný, méně zřejmý záměr. Na základě konkrétních materiálů tak otevírá otázky, které by neměly zůstat bez odpovědi. Analýza letáků a brožur ukazuje, co je zdůrazňováno – ale i to, co zůstává zamlčeno.
Smíření, nebo skrytý nárok na naši minulost i území?

Milí čtenáři, dovolte, abych Vás seznámila s letákem „My sudetští Němci“ a červenou brožurou „Sudetští Němci“. Červené brožury rozdával Bernd Posselt na kulturní akci pod názvem Jürgen Serke (1938–2024) – Objevitel „literární Atlantidy“, která se konala 10.- 11. 11. 2025 na Masarykově univerzitě v Brně.  Jakožto důkaz jsou zde připojeny fotografie pořádaného programů.

odkaz na akci Jürgen Serke (1938–2024) – Objevitel „literární Atlantidy“, která se konala 10.- 11. 11. 2025 v Brně:
Objevuje se literární Atlantida. In Memoriam Jürgen Serke – Setkání Brno

Ve svém textu uvádím své úvahy k zamyšlení nad jednotlivými texty a chci rozvinout debatu nad skutečným záměrem sudetských Němců, zdali z jejich strany jde o skutečné smíření, anebo mají úplně jiný záměr? Určitě doporučuji si celý soubor pročíst, není příliš dlouhý a třeba i vy si něčeho všimnete.

Leták „My sudetští Němci.“

Nejprve budeme věnovat pozornost letáku „My sudetští Němci.“ Některé odstavce jsem uzavřela otázkou, které mě při čtení krátkých textů napadly a vás můžou napadnout i další otázky.

Leták začíná textem „Kdo jsme“. Kde se Bernd Posselt snaží představit sudetské Němce, kdo jsou a odkud pocházejí. Ale má to malý háček, protože na starých historických mapách Čech, se žádný název Sudety nenachází. Tudíž název sudetský Němec je uměle vytvořená entita v roce 1950 v Mnichově a i tom se dovíme v samotné červené brožuře.

V dalším textu tohoto letáku je „Poučení z historie“, kde je z textu úplně vypuštěná fašistická minulost Němců na našem území mezi lety 1939 – 1945. Zmiňuje pouze fanatický nacionalismus a nacistickou VYHLAZOVACÍ politiku, ale už není zmíněno, kdo a vůči komu tuto nacistickou VYHLAZOVCÍ POLITIKU způsobil.

Článek „Stavitelé mostů v Evropě“ upozorňuje na tajné kontakty v Československu v dobách „železné opony“. A po pádu železné opony se tu podařilo sudetským Němcům vybudovat hustou síť kontaktů v celé střední Evropě, ve spolupráci s místními obyvateli. Podle tohoto článku jde o zachování kulturních statků a památkové projekty. A proto potřebuji mít sudetští Němci na našem území 13 kontaktních míst, proč?

V článku „Jak jsme organizovaní“ je uvedeno, že jde o sudetoněmecké sdružení a že jde o nejsilnější organizaci vyhnaných sudetských Němců a že jde o OBECNĚ PROSPĚŠNÝ SPOLEK, ale pro koho? V tomto článku je zmíněno, že členové jsou evidováni podle místa původu, respektive podle místa jejich předků, tedy se opírají o domovské členění domovské krajiny, domovské kraje a domovské obce. A tím nabízejí spolupráci mezi Čechy a Němci?

Další článek „Naše domovské krajiny“ pojednává o 14 domovských krajinách na území Čech a Moravy od Chebu až po Jeseníky na severu a až od Šumavy po jižní Moravu a další stránka nabízí seznam 14 lokalit, které sudetští Němci považují za svou domovinu.

Následující článek nabízí pojednání o Sudetoněmeckém muzeu, ale v tomto článku jsou vynechány koncentrační a pracovní tábory jako byl třeba Dachau, nebo vyhlazovací tábor Trablinka či Auschvitz. K tomuto dědictví se sudetští Němci nijak nehlásí.

Článek „Sudetoněmecká mládež“ je pojednání o tom, že potomci odsunutých Němců jsou seznamováni a vychováváni ke znalosti ČESKÉ MINULOSTI a jak moc je důležitá česko-německá spolupráce. Ve zbytku článcích je zdůrazněno, že se sudetští Němci zajímají o kulturní dědictví svých předků, o česko-německou spolupráci.

„Péče o domovinu“, jak je nazván další článek poukazuje na podporu výuky mladých sudetských Němců v rámci pamětníků, nářečí, lidových tanců a dalších tradic. A jsou české a moravské děti seznamovány se svými kořeny, s tradicemi svých předků, jsou naše děti seznámeny se vzpomínkami našich pamětníků?

Červená brožura „Sudetští Němci“

Na straně 4 je zmíněna aktivita, hlavně v oblasti restaurování kostelů a hřbitovů. Kdy již rekonstruují kulturní památku v obci na Chebsku, ale nejen to. Je zde přiznáno, že příznivci sudetoněmeckého landsmanšaftu v chebské oblasti kandidovali do místního zastupitelstva, s cílem objevit a obnovit, co nejvíce německých kořenů v oblasti Chebu. Což vyvolává obavy u místních obyvatel s germanizace, jak je uvedeno začátkem článku na straně 4. Článek končí na straně 5, kde Bernd Posselt zmiňuje boj vůči trvajícím křivdám.

Strana 6 a 7 je věnovaná mapě území České republiky s názvem „Odkud pocházíme“ . Tato mapa by měla být mementem pro náš národ, kdy je nám sdělováno, že si tu jistá zájmová skupina chce nárokovat část našeho území, našeho domova, naší vlasti.

Strana 8 a 9 je věnována ČASOVÉ OSE a až nápadné, jak sudetoněmecký landsmanšaft zmiňuje naší historii. Ať jde o Karla VI., českého církevního reformátora Jana Husa. Z jakého důvodu je na této časové ose zmíněna naše česká historie a jaký to má skutečný význam? Časová osa zmiňuje i POZVÁNÍ německých řemeslníků do české země ze strany panovníka. V časové ose mě zaujaly roky 1938 a 1939. Jde o jediná dvě místa, kde jsou zmíněné perzekuce českého národa v oblasti Sudet, které byly po Mnichovské dohodě připojeny k německé říši. Pak probíhala násilná perzekuce po porušení Mnichovské dohody Adolfem Hitlerem při zřízení protektorátu Čechy a Morava. S čímž kontroverzně působí zmínka o ztrátě zhruba 180 000 sudetoněmeckých vojáku během druhé světové války.

S rokem 1990 je spojen i Václav Havel, který se omlouvá sudetským Němcům za odsun z území Československa po konci druhé světové války 1945. Ale na časové ose se objevují další známé osobnosti veřejné scény České republiky a jsou jimi tehdejší kardinál Dominik Duka (⁎ 1943 – † 2025) a bývalý premiér vlády České republiky Petr Nečas (⁎ 1964). K časové ose se ještě na chvilku vrátíme v jiném odstavci.

V následujícím textu chtějí sudetští Němci ukázat na svou kulturní znalost, které vyzařuje do celého světa, ale místo jmen významných spisovatelů nebo hudebních skladatelů následuje seznam názvů českého pohraničí. Co tím chtějí sudetští Němci říct? A proč poukazují na další stránce na svá nářečí v českém pohraničí a opět s mapou Čech a Moravy?

Další stránka je věnovaná „Benešovým dekretům“, ale skutečný název dekretů je Dekrety prezidenta republiky. Sudetští Němci chtějí zpochybnit a docílit zrušení Benešových dekretů, s tím že poukazují na křivdy a perzekuci spáchané Čechy na Němcích žijících v českém pohraničí po ukončení druhé světové války, ale vůbec v červené brožuře není uveden důvod rozpoutání druhé světové války ze strany tehdejšího Německa, proč? Přesto se dožadují spravedlivé vyrovnání křivd pro nespravedlivé vyhnání z tehdejšího Československa.

Strana 16 poukazuje na německou menšinu v Čechách, kdy zde mělo zůstat okolo 250 000 Němců, kteří pocházeli ze smíšených manželství. S čímž souvisí následující strana 17 s názvem „Naše dědictví“, kde je zmíněna pražská kancelář pro kontakty mezi Čechy a Němci. Na další straně 18 kde je zmíněná spolupráce mezi Němci a Čechy po roce 1989, hlavně jde o spolupráci s Čechy, Moravany, Slezany a Němci.

Závěr červené brožury je věnován vzdělávání sudetoněmecké mládeže prostřednictvím muzeí, lidových tradic a řemesel. Tedy jejich dětem jsou vyprávěny příběhy jejich předků, ale jaké příběhy jsou vyprávěny našim českým a moravským dětem?

Závěr – Co v červené brožuře chybí?

V červené brožuře chybí jakákoli sebereflexe Němců za události v průběhu druhé světové války (1939 – 1945) na území celé Evropy, kdy na území Německa byly nacisty vybudovány pracovní tábory nucených prací. Na území Polska byly nacisty vybudovány i vyhlazovací tábory včetně spalovacích pecí na likvidaci mrtvých těl. Chybí jakákoliv sebereflexe po vyhnání českých a moravských obyvatel z českého pohraničí do vnitrozemí. V červené brožuře chybí prosazování fašizmu na našem území prostřednictvím mučení a poprav českých lidí. Je vynechána zmínka o říšském protektoru Reihardu Heydrichovi, kdy po jeho smrti po atentátu v Praze (1904 – 1942) byly nacisty vyhlazeny vesnice Lidice a Ležáky. Vůbec není v červené brožuře zmíněna agrese AS jednotek (Sturmabteilung – „hnědé košile“) v českém pohraničí, která probíhala od pouličních nepokojů až po napadání českých a moravských obyvatel, přes vraždy četníků, členů finanční stráže až po žhářství. Ze strany sudetských Němců chybí jakákoli sebereflexe za vyvolání druhé světové války v Evropě pro dobití nových území, kde hlavním plánem bylo vyhnání, vyhlazení a převýchova původních obyvatel, až po únosy vybraných dětí ze slovanských rodin pro germánskou převýchovu.

Je potřeba pochopit, byly odsunuty i děti Němců, které byť nechápaly, proč musí odejít z naší vlasti, protože byly vychovávány k nepřátelství a nenávisti vůči jiným národům. Vzpomeňme na Hitlerjungen, které také nejsou v červené brožuře vůbec zmíněny.

Z čehož vyplývá, že došlo k selhání v českých rodinách, kdy nebyly předány paměti našich předků k nejmladším generacím, čímž jsme se sami připravili o vlastní paměť národa.

Badatelka Míla Čechová