Můj příběh začal násilím v těhotenství a pokračuje dlouhým bojem o ochranu sebe i své dcery.
Jsem obětí trestného činu násilí na těhotné ženě a dalších trestných činů, dále i šikany nyní i kyberšikany, stalkingu, pomluvy a dalších. Opakovaně dlouhodobě žádám o pomoc a žádám, aby policie řešila věci souhrnně nikoliv odděleně. Není mi vyhověno. Policie pouze zapisuje vyjádření jednotlivých stran, neprobíhá bližší zkoumání navrhovaných důkazů, neprobíhá konfrontace nepravdivých vyjádření. Policie pouze zapíše, co kdo říká a tím to končí. Opakované sdělení, že mám strach a že se bojím normálně fungovat ve svém okolí, je znevažováno. Opakované sdělení na nesouhlas se závěrem šetření je ignorováno. Možná jsem přecitlivěla vlivem toho všeho, co jsem v životě zažila a kolik činů na mě bylo pácháno o to víc by nemělo být přehlíženo, co se mi děje. Spisy jsou zanášeny stížnostmi, lživými a dehonestujícími výroky proti mně. Nemám prostředky těmto výrokům zabránit a neustálé vyvinování se z těchto nepravd je úmorné a vysilující. Na těchto nepravdách se podílí i státní úředníci, kteří opisují lži a překroucené nepravdy neustále dokola několik let. Spisy jsou tak rozsáhlé, že již v nich neexistuje žádná kloudná orientace. Místo toho, aby se řešily fakta a důkazy, vychází se z nepravdivých a účelových vyjádření protistrany. Šetření probíhá o mě beze mě, úředníci zapisují domněnky a smyšlenky o tom, co možná udělám nebo o tom, co údajně dělám a nedělám. Konfrontace nepravdivých vyjádření prakticky neexistuje a komunikace s obětí těchto lží je minimální nebo žádná. Tato pochybení má na bedrech jak OSPOD, tak soud a bohužel i policie. Dlouhodobě a skrytě probíhá účelová existenční likvidace mojí osoby o to víc je agresivnější, když se odmítám poddat této likvidaci mojí osoby, o to víc je silnější, čím víc odmítám přestat mluvit a čím víc bojuji za ochranu své dcery. Bojím se o sebe, bojím se o dceru. Mám k tomu důvody a vážné obavy. To, že někomu agresivní výroky a slovní útoky nepřijdou tak zásadní jako mě a je schopný je ignorovat, ve mně vyvolávají hrůzu, protože mi připomínají strach, který jsem zažívala v těhotenství, strach o přežití dcery v bříšku, a o to větší hrůza to pro mě je, když se tyto ataky stupňují, trvají několik let a nepřestávají. Mám strach a žiju ve strachu. Řeším existenční potíže, finanční tíži a zdravotní stav.
Žádám a prosím o pomoc, opakovaně a dlouhodobě. Státní orgány mou prosbu dlouhodobě ignorují, pomoc odkládají a dávají čas agresorovi, aby na mě mohl hledat chyby, které nemůže najít. Od místní veřejnosti se setkávám s určitým distancem dlouhodobě, ale poslední měsíce se objevili i spolupachatelé, kteří jako třetí osoby z blízkosti protistrany na mě slovně útočí, využívají k tomu osobní kontakt, sociální sítě nebo falešné profily.
Jedinou mou obranou je věc oznámit a podat trestní oznámení. Jako obyčejný občan nemám prostředky zabránit těmto jednáním vůči mojí osobě. O to víc je smutnější, když nenacházím tu pomoc a útoky jsou bagatelizovány. Můžete do mě boxovat jako do boxovacího pytle, budu pevně stát do roztrhnutí, protože nemám možnost zabránit, abyste přestali. Ti, kdo se podílí na těchto útocích, jsou spoluviníci. Na to myslete, až se budete vymlouvat ze svých činů proti mně.
Musím snášet to, co se mi děje. S každým dalším krokem, se kterým se zvedám ze dna, musím snášet urážky a ponižování. Mnoho let jsem proplakala a protrpěla, abych se naučila stát a mít ten bolestivý úsměv, za kterým se skrývá mnoho. Snažím se nastoupit to běhu života a jsou mi neustále podlamovány nohy a jsem tlačena zpět do toho dna. Zažila jsem toho tolik, že po mně můžete šlapat, jak dlouho chcete, stejně nepřestanu mlčet a všichni, kdo se podílí na těchto příkořích, ponesou vinu jako ti, co páchají na mě to zlo.
Mám pár blízkých přátel, vlastně je jich hodně málo, mám velkou podporu na sociálních sítích od svých online přátel, mám v životě ještě to „svoje osobní“ a mám milovanou dceru, která je pro mě vším.
Děkuji za každé dobré slovo, které pro mě máte a děkuji za každý projev agrese a nenávisti, kterou s radostí projevujete.
Říct si o pomoc, není ostuda. Ostudou je, když po té žádosti šlapou agresoři a nenávistci. Potřebuju pomoct nejen proti agresorům, ale i pomoc začít znovu žít. Bez peněz a bez podpory to lze jen těžko. Zvedám se sama dlouho a s velkými bolestmi a se sebezapřením, s hladem nejen po jídle, ale i po hezkých slovech. Proč bych nemohla poprosit o pomoc s autem, o pomoc s platbou právníkovi, o pomoc s jídlem nebo o pomoc pro cokoliv jiného, o pomoc z finanční tísně, proč bych měla mlčet a skrývat svou bolest přikrčená někde v koutě? Protože se neradi díváte nebo protože nechcete vidět? Měla bych se stydět za to, v jaké jsem situaci? Měla bych padnout na dno, abyste ani o tom nevěděli? Abyste pak mohli řešit, proč se to stalo a proč jí nikdo nepomohl?
Nejsem jediná. Ale vím, kolik lidí jako jsem já a ještě v mnohem horší situaci tady kolem nás je. Mlčet nebudu už pro ty ostatní trpící, co nemají sílu říct nahlas, že je na nich pácháno zlo. Vlasteneckou klubovnu jsem nezaložila jen pro národní cíle, ale i pro pomoc lidem v nesnázích. Je to prostor pro spojení lidí, kde nepoliticky je možno mluvit o legislativních pochybeních a navrhovat řešení politikům, které je založené na běžné praxi občanů. Soudní a právní systém selhává. Ochrana pravé oběti trestných činů je minimální. Probíhá bagatelizace trestných činů. Morálka ustupuje amorálnostem a zvrácenostem. Proto jsem založila spolek, abychom se mohli účastnit na reformách a změnách těchto křivd páchaných na slušných občanech ČR. Jsem na dně, ale síly bojovat o přežití se nevzdám.
Pokud chcete pomoci mně a mé dceři překonat finanční tíseň nebo ocenit články, které píšu, a mou práci, můžete využít tento osobní účet: 1390868001/5500
Pokud se chcete stát členy spolku Vlastenecká klubovna, z. s., nebo podpořit jeho činnost a další rozvoj, můžete přispět na transparentní účet: 23636300/5500
Pokud nechcete nebo nemůžete přispět, neposílejte nic. Veškeré příspěvky jsou dobrovolné a já si vážím každé formy podpory – finanční i morální.
Děkujeme